Zdovolením si vypůjčím poslední dvě recenze z idnes.cz a musicservru.cz, které se trefují i do mojí not...program Colours of Ostrava pokračoval a zřejmě také vyvrcholil třetím dnem. Pořadatelům Colours se opět podařilo kromě špičkového kulturního programu objednat i strašně horké počasí. Třetí den tedy vyžadoval poctivé doplňování tekutin, ale ani to nezaručovalo dost sil na zvládnutí všeho, co by poctivý hudební fajnšmekr chtěl zažít. To se opravdu nedalo.
Vystoupení Cheta Fakera mělo jednu velkou chybu – malou scénu! Agrofert Fresh Stage od 17:15 prostě bylo málo...během jeho koncertu nebylo pod Vysokou pecí k hnutí. Výborná atmosféra, živé reakce publika a chuť poslechnout si to znovu. Faker odehrál část koncertu sám, na některé písničky, včetně novinek, které nejsou na albu, si přizval bubeníka a kytaristu, sám kromě elektroniky ovládal hlavně elektrické piano. Ale dominantou jeho hudby je skvělý zpěv a opravdu krásné písničky, ve kterých elektronické bublání podkresluje emotivní melodie. Tohle byl přesný zásah do černého.
"Královna africké hudby" Angélique Kidjo zůstala kousek za očekáváním, zdá se, že její afropop je možná až příliš uzpůsoben evropským uším. Její show je pěkná a pěvecká procházka v publiku byla fanoušky oceněna, ale celý blok proplul kolem bez výraznějšího zásahu.
Už chvíli po Plantovi opanovali největší scénu britští miláčci Bastille. Bylo to úplně něco jiného než zmíněný veterán – Bastille jsou stále teprve na začátku. Jejich koncert byl ovšem trefou do černého: energický a kontaktní. Bez vizuálních efektů, postavený jen na muzice a výrazných refrénech, kombinace rocku. BOMBA!
U koho naopak nebylo vůbec pochyb, že na hlavní scéně zaberou, byli američtí The National. Temní melancholici, snad i romantici, psychedelické kytarové stěny, rozervaný (ale jen minimálně pozérsky působící) zpěvák Matt Berninger a písně s utajenými, ale rozklíčovatelnými silnými melodiemi, to celé zabralo na publikum Colours dokonale. Taková hudba má v Ostravě živnou půdu.
A stejně tak závěrečný vynikající pop Johna Newmana. Vlastně pro něj platí totéž, co pro Chinaski. Když na jeho koncert člověk jde v očekávání mainstreamu, odchází z pocitem, že dostal nálož jeho nejkvalitnější, pěvecky, hráčsky i vizuálně nejdotaženější podoby. Newman není žádná (nebo "jen") nagelovaná figura pro holčičky. Je to talentovaný zpěvák s jasnou vizí.
Díky hvězdné Colours 2014!
Žádné komentáře:
Okomentovat